Šikana

Veškeré informace o šikaně se dozvíte ZDE

Znaky šikany: - opakovanost, intenzita, jednorázovost + drsnost, úmyslnost, agresivita, dav – skupina, bezmocnost oběti, nepoměr sil.

Stádia šikany:

1. Ostrakismus (PROČ?) - Proč se mnou nikdo nemluví? Proč… Tuto situaci často nastaví sám učitel (vyzvedává některé žáky a ponižuje jiné žáky). Objevují se NADÁVKY, POMLUVY, IZOLACE.
2. Fyzická agrese, manipulace s obětí – VENTIL – vybiji si svůj strach (z prověrky, poznámky,…), ZÁBAVA – nudné hodiny (vymyslím vtip na někoho a všichni se budou smát), USPOKOJOVÁNÍ POTŘEB, fyzická agrese se vůbec nemusí objevit, pokud nejsou kamarádské vztahy a zdravé jádro třídy, pokračuje to dál.
3. Jádro - už není záležitostí metodika prevence, ve třídě jsou pokřivené vztahy celá skupina je „nemocná“.
4. Vytvoření nových norem – vychází z agresorů, dodržují je všichni, hlavní agresoři jsou na šikaně závislí, další se agresorům chtějí zavděčit, proto jsou ještě krutější než sám agresor. Ti „zdraví“ se straní a chtějí jinam. Oběť začíná být závislá na své značce. Navenek třída vykazuje normální vztahy.
5. Totalita, dokonalá šikana – chybí pocit viny, žádná empatie, žádný soucit, mezi oběťmi nemůže existovat přátelství.

Na co si dávat pozor:

1. způsob chování obětí a svědků při výpovědích (1.stádium – otevřenost, 2.stádium – uzavřenost, popírání, zpochybňování),
2. závažnost a četnost agresivních projevů (dotazník metodika prevence) ,
3. jak dlouho to trvá (kdy to začalo),
4. počet aktérů (obětí i agresorů) – informace je třeba ověřit u více zdrojů,
5. varovným signálem může být nespolupracující chování, zhoršení prospěchu, změna chování, zapomínání, zvýšená absence,…,
6. oběť se často identifikuje se svou rolí, proto „běhá za agresory“, v domnění, že je lepší být s nimi, než proti nim,
7. častá odpověď agresora: „On provokoval.“ .

Krizový scénář:

1. Odhad stádia – počáteční nebo pokročilé.
2. Získat informace – najít informátora (svědka), zeptat se oběti.
3. Nalezení vhodných svědků !!!, kteří sympatizují s obětí (typ dá oběť).
4. Rozhovory se svědky odděleně (za účasti další dospělé osoby), informace nesmí podávat dospělý (vhodné otázky: Cítím, že se něco děje ve třídě… Víš, co se dělo v šatně? Co se dělo o přestávce?), musíme zjistit KDO, KDY, KDE, CO, JAK, PROČ. Žáky nekonfrontujeme.
5. Ochrana oběti – dozory na chodbě, oběť může zůstat doma, doprovod na cestu z domu a domů.
6. Rozhovory s agresory – musí být dán dostatečný obraz (z dotazníků, z rozhovorů = důkazy argumenty), pokud nebudou informace přesné, agresor to otočí proti mně i proti oběti, nic NESLIBUJI, vždycky se tvářím, že VÍM, i když NEVÍM. Chráním zdroj informací.
7. Výchovná komise – zápisy + podpisy všech + souhlas zák. zástupců. (pozvánky rozeslat písemnou formou, mezi rodiči jednotlivých agresorů musí být časový odstup, metodik prevence, třídní učitel, výchovný poradce, kurátor a ředitel školy rozhodnou o výchovných opatřeních. Pokud zákonný zástupce nesouhlasí, případ se postupuje OSPOD).
8. Rozhovor s rodiči oběti – informovat o závěrech výchovné komise, domluvit se na dalších opatřeních, domluvit se na spolupráci.
9. Práce se třídou – pojmenovat problém před třídou (ředitel školy, metodik prevence,…), nastavit pravidla třídy (třídní učitel, ale pravidla musí vycházet z žáků), prevence (podporovat kamarádské a bezpečné klima).